Jaký je rozdíl mezi podmíněnou a bezpodmínečnou láskou

25. 9. 2023 | Celostní medicína, Čínská medicína

Kam se člověk podívá, všude na něho vyskakuje informace o tom, že by měl mít sám sebe rád. Ale málokdo ví, jak to vypadá a jaké to je. Problém je v tom, že velká část lidí pěstuje podmíněnou lásku k sobě. A to je zcela něco jiného, než bezpodmínečná láska k sobě a ostatním. Přitom obě hodnoty odděluje velmi tenká hranice, která je na první pohled skoro až neznatelná.

Co je podmíněná láska

Podmíněná láska (nebo také podmíněný vztah) se vyznačuje tím, že je třeba něco splnit, aby vztah fungoval. Typickým příkladem je pracovněprávní vztah. Pokud zaměstnanec plní podmínky pracovní smlouvy, je vše v pořádku, dostává plat a uznání vlastní důležitosti ve společnosti, pro kterou pracuje.

Podmíněných vztahů existuje spousta. Setkat se s nimi můžete v obchodě, službách, školství atd. Ovšem do osobního života podmíněný vztah nepatří, i když většina osobních vztahů podmíněná je.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Co je lenost a proč byste neměli ignorovat potřebu odpočinku

Jak vypadá podmíněný vztah sám k sobě

Pokud žena přibere na váze, málokdy to bere jako informaci. Něco se v jejím životě změnilo. Přírůstek na váze může být informací o tom, že se její tělo dostalo mimo harmonii. Nebo to může být dočasný nástroj k tomu, čeho si žena přeje dosáhnout.

Například pokud získala vysněnou (ale náročnou) pracovní pozici, je třeba posílit, aby, aspoň v začátku, nápor zvládla. Ale málokterá žena se dostane k tomu, aby svoji vzrůstající váhu v klidu pozorovala a snažila se rozklíčovat nový stav. To by byla v bezpodmínečném vztahu sama k sobě, kde panuje klid a rozvaha.

Většina žen, jakmile nedopnou oblíbené šaty, okamžitě a bez rozmyslu přestanou jíst cukry, omezí i přílohové sacharidy a začnou tvrdě cvičit. V tu chvíli se naplno projevuje podmínečný vztah k sobě. Paniku spustila domněnka, že jakmile dotyčná žena přibere na váze, nebude krásná a ztratí hodnotu. A skutečně, je pravda, že zájem o ni ve společnosti klesne. Ale ne proto, že přibrala, ale proto, se vnitřně změnila.

Změnila se z dobře naladěné, usměvavé a spokojené na depresivní, vznětlivou, smutnou a stále nespokojenou. To proto, že samu sebe vnímá tak, že nesplnila podmínky. Uvěřila tomu, že jen pokud vypadá jako žena z reklam, filmů a seriálů, tak jedině v tom případě má nárok na lásku, radost, úspěch a celkovou spokojenost.

A podobně to má drtivá spousta dalších lidí. Tlačí na sebe v dokonalosti, tvrdě sportují až do úmoru, zmenšují si porce jídla, nedovolí si přirozeně cítit, prožívat, myslet, ani jednat. Protože mají strach, že pokud uvolní tolik let pěstovanou sebekontrolu, všechno se jim zhroutí.

Produkuje stres a napětí

Takto postavený vztah k sobě produkuje napětí a stres. Člověk se nedokáže uvolnit. Stále sleduje, jestli „je v kurzu“. Jestli je o něho zájem a je tzv. přijímaný. Forma jeho osobnosti je daná momentálním trendem. A i když se člověk velmi snaží, dopřává si péči ve všech směrech, ve skutečnosti o něj nejde. Stačí, aby udělal něco, co se obecně považuje za společensky nepřijatelné, a rázem sám sebe opustí. Nebude pro sebe mít pochopení a zpřísní všechna opatření a sebekontrolu ve snaze vyhnout se v budoucnu čemukoliv, co společnost netoleruje. 

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: 3 důvody, kvůli kterým nás trápí vnitřní nervozita, napětí a úzkosti

Co je bezpodmínečný vztah

Bezpodmínečný vztah k sobě je postavený na zcela odlišných principech. Skutečný a bezpodmínečný vztah nediktuje, jaký by člověk měl být, ale poznává a objevuje, jaký člověk skutečně je. Opírá se o již existující realitu, kterou se snaží do hloubky poznat, aby na ni bylo možné plynule a přirozeně navázat.

Co je pro takový vztah charakteristické

Přitom není podstatné, do jaké míry osobnost člověka vyhovuje jeho okolí. Podstatné je to, co v něm a s ním souzní. Žádnou hodnotu tady nemá soutěživost nebo porovnávání, kdo je na tom lépe a kdo hůř. Ani není možné hodnotit, není podle čeho. Žádná hodnotící kritéria by nedokázala změřit, na kolik je něco dobře, nebo špatně.

Co je pro někoho v pořádku, druhý by nemohl snést. Jedinou hodnotou je sebepřijetí. Přijetí svého nitra, stavu a situace. Až teprve potom lze situaci zkoumat a případně hledat řešení, je-li potřeba.

Hybnou silou ke změně je touha. Pokud člověk pocítí touhu posunout se určitým směrem, potom by se rozhodně neměl omezovat obavami, jestli je to tak správně, jestli si to vůbec může přát. Lidé z takto volného vztahu k sobě mají strach a obavy. Zdá se jim to příliš vratké, bez kontroly. Bojí se, že by se něco mohlo zvrtnout. Není to pravda a není proč se toho bát.

Jak to vypadá v praxi

Když si například mladý muž z celé své osobnosti přeje mít se svojí partnerkou rodinu, tak potom přirozeně všechna jeho hluboká přání budou souznít s jeho rodinou, jeho ženou a společným soužitím. Pokud by si ale například jiný mladý muž v hloubi duše přál být sám a cestovat, ale podvolil by se tlaku společnosti a přání maminky a založil by rodinu, potom je pravda, že po rozvolnění svého nitra by nejspíš od rodiny odešel a cestoval by. A i když to nevypadá pozitivně, pozitivní to je. Kdyby zůstal v rodině proti své vnitřní touze, nikdy by tam skutečně nebyl. Nikdy by nebyl skutečně přítomný. Duchem by stále někam utíkal a nejspíš by byl frustrovaný, že není ani dobrý táta a ani dobrý partner.

Existují samozřejmě i situace, kdy člověk vidí a jasně cítí, kam by se chtěl posunout, ale nedokáže se tím směrem pohnout. Říkám tomu, že cesta je uzavřená. V tomto případě člověk cítí touhu starého nastavení, ale je čas na změnu. Změnu hodnot, úhlu pohledu atd. A to často vyžaduje setrvání někde, kde to pro člověka nemusí být úplně příjemné, ale časem do té situace „doroste“.

Postupně změní svoje vnitřní prostředí tak, jak ho vede jeho život. Rozlišit od sebe tyto dvě věci – kdy je třeba následovat svůj vnitřní pocit a naopak, kdy je třeba změnit svoje postoje a mínění je snadné. Kdykoliv by se člověk chtěl pohnout nějakým směrem, ale cesta není otevřená, je třeba v dané situaci setrvat a něco se z ní naučit. A tím „cesta není otevřená“ není myšleno „nechce se mi“, nebo „zdá se mi to obtížné“, či „co na to řeknou lidi?“ Tím je myšleno – „zkouším to ze všech stran, hledám cestu ven každý den, ale nejde to, nebo by to šlo za cenu velkých obětí“.

Proto je zcela zbytečné ptát se sám sebe „co si o mně budou myslet lidi“, ale naopak je velmi důležité ptát se sám sebe „co v sobě cítím já“, „v co věřím“. Jedině tak je možné dosáhnout vnitřní rovnováhy, stability, radosti a štěstí.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Jak psychosomatika ovlivňuje naše tělo

Přihlaste se na naše semináře

Zlepšete svůj život prostřednictvím seminářů tradiční čínské medicíny. Vyberte si ten pravý právě pro vás. 

Sdílejte na sociálních sítích

Rady a tipy pro váš lepší život

Všechny články

© Chambre de Charme s.r.o.
ochrana osobních údajů | cookies | všeobecné obchodní podmínky

Vytvořil MD webdesign - tvoříme obchodně úspěšné weby
Foto: Tomáš Kučera