4 nejčastější přesvědčení, která zbytečně blokují váš růst

8. 11. 2023 | Osobní rozvoj

V našem studiu se často setkáváme s tím, že klienti na sobě sice chtějí pracovat, nicméně jejich stav se po zlepšení zase vrací zpět. Ne úplně. Ale pokud bychom s těmito lidmi přestali pracovat, dostali by se do výchozí pozice, v níž k nám přišli. Tito klienti bývají často zaklíněni v něčem, co si nesou z dětství, nebo jiné části svého života. Zjistěte, o jaká vnitřní přesvědčení se nejčastěji jedná.

Problémy se nám špatně hledají

Klienti mnohdy bývají uvězněni nějakým vnitřním přesvědčením, kterému věří a nikdy by je nenapadlo podívat se na to z jiného úhlu. Protože je to pro ně něco velmi pevně daného. Nicméně nám se to špatně hledá. Když se například klienta zeptáme na spokojenost ve vztahu, jeho spokojenost může být ovlivněna právě těmito dogmaty z jeho historie. Což by mohlo být v pořádku, kdyby neexistovaly jasné symptomy, na základě kterých je vždy třeba najít příčinu.

A v tom je ten problém. Symptomy jasně ukazují například na vztahy. Ale klient žádný problém ve vztazích nevidí, protože podléhá některému z dřívějších dogmat. Tato dogmata a přesvědčení jsou nefunkční vzorce, které blokují růst a prosperitu klientů. Proto se na některá z nich podíváme více z blízka.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Co jíst, abyste se vyhnuli respiračním onemocněním

1. přesvědčení: „Starat se musím hlavně o druhé“

Jeden z nejsilnějších mýtů, kvůli kterému především lidé v důchodovém věku trpí. Nemají totiž vybudovaný žádný vztah sama k sobě. Svoji hodnotu viděli vždy jen v práci a službě druhým. Jakmile práce skončí a energie na péči o druhé došla, člověk má pocit, že jeho život už nemá žádnou hodnotu a onemocní.

Obecně je samozřejmě důležité starat se o druhé. Ale vždy by to mělo nastat až ve chvíli, kdy jsme se postarali sami o sebe. Pokud člověk bude věnovat pozornost pouze druhým a o sebe nebude mít zájem, onemocní a ve finále si zájem o sebe stejně přitáhne. Nemoc by se nedala vyléčit, dokud by se špatný vztah k sobě nenapravil.

Není těžké věnovat sama sobě péči a zájem, jen se toto umění v rodinách běžně neučí. Jakoby se lidé báli toho, že z dítěte vychovají sobce. Ale to se nemůže stát. Když maminka dítěti říká: „Seď klidně a jez pomalu“, a sama se také hned posadí a dopřeje si porci jídla v klidu, potom sama sobě dává pozornost a pečuje o sebe. Když pečuje o dostatečný spánek svých dětí a jejich osobnostní kvality, i sama sebe vede k tomu, aby svému tělu dodala dostatečný spánek, zbytečně nesledovala televizi ani telefon a pěstovala u sebe osobnostní kvality.

Takto není možné vychovat ani ze sebe ani z dětí sobce. Ale naopak zodpovědné a vědomé osobnosti. Jen je třeba si dopřát tu pozornost a pracovat i se sebou, ne jen s druhými. 

2. přesvědčení: „Je lepší žít s někým, než sám“

Tento omyl uvězňuje spoustu lidí ve stavu, ve kterém ztrácejí životní energii, nadhled a radost ze života. Může se jednat o vztah, kde už dlouhou dobu není láska, radost, štěstí ani respekt. Kde by už dávno měli být každý sám, nebo s někým jiným, kde by to klapalo. Ale mají strach z toho být sám a z „komplikací“, které s sebou rozchod nese. Jedná se například o změnu bydlení, nákladů, vysvětlování rodině atd.

Ne vždy je to jednoduché. Někdy člověk opravdu odejít nemůže. Ale ve většině případů se skutečně jedná jen o zvyk, za který oba lidé platí velmi vysokou daň. Navzájem si berou energii, panuje mezi nimi smutek, zlost, frustrace a pocit, že by ten druhý měl být jiným – takovým, aby vyhovoval. Tato očekávání mají od sebe navzájem a tím se navzájem uvězňují v podmíněném vztahu. Domov se stává bojovou arénou.

Důvodem k otálení s rozchodem z takového vztahu často bývají děti. Ale pokud děti budou vyrůstat v tomto prostředí, potom si do života odnesou podvědomý program o tom, že toto je láska a takto to má vypadat.

Pokud vztah už nefunguje, nedá se zachránit a láska zmizela, potom je právě pro děti nejlepší, když se spolu rodiče domluví ještě v době, kdy jsou schopni a ochotni spolu kooperovat ve prospěch dětí. Nastaví si společné podmínky férové pro obě strany a jdou od sebe. Děti se tak naučí, že člověk má hodnotu i ve chvíli, kdy už si s tím druhým nerozumí. A budou vidět šťastné rodiče, i když každého zvlášť. Možná i ony budou tento vzor ve svém životě potřebovat a potom ho velmi ocení.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Proč je pro naše tělo chřipková sezóna důležitá

3. přesvědčení: „Vždyť je to moje rodina“

Často se stává, že svým rodinným příslušníkům člověk dovoluje chovat se k němu majetnicky, se samozřejmostí, někdy i agresivně. Neptají se, jestli máte čas a chuť. Automaticky očekávají, že co po vás budou chtít, vy uděláte. Jste přece jejich rodina. Být rodina ale neznamená chovat se k sobě bez úcty a respektu. Neznamená to, že vše je samozřejmostí.

Naopak, v rámci rodiny by vztahy měly být na lepší úrovni, než vztahy s lidmi mimo rodinu. Málokdo by si dovolil chtít například po lidech v zaměstnání to, co někdy automaticky očekává od rodinných příslušníků. V práci by si to nedovolil. Rodinné vztahy je třeba postavit na platformě vzájemné úcty a respektu. Tyto vlastnosti plynou ze skutečné lásky, která neočekává, nediktuje.

Rodina nejlépe funguje jako společenství velmi blízkých přátel. Vyjma dětí každý funguje sám za sebe a pokud na něco nedosáhne, požádá o pomoc. Ale s respektem a bez očekávání, bez pocitu samozřejmosti. I každý člen rodiny má své možnosti, a ty je třeba respektovat. Proto pokud patříte k lidem, kteří nemají respekt a úctu od své rodiny, je třeba to s nimi komunikovat a domluvit se na určitých hranicích, nebo funkčním systému. Vodítkem je, že vztahy v rodině by měly být lepší než vztahy s lidmi vně rodiny.

4. přesvědčení: „Čekám na to, až se něco změní“

Spousta lidí si tímto nesmírně komplikuje život. Vidí, že je třeba něco změnit, cítí to a všechno v jejich životě na to ukazuje. Jediným hybatelem v situaci, kdy je třeba něco změnit, je naše aktivita. Vesmír nebude dělat nic bez našeho souhlasu a projevu vůle. A tím projevem vůle je právě naše aktivita.

Pokud tedy toužíme po změně, musíme vstát od stolu a pustit se do akce. Teprve potom se cesta začne utvářet a postupně se situace začne vyjasňovat a zjednodušovat. Kdo by čekal na to, až se „něco“ stane, mohl by se dočkat něčeho, co ho z jeho letargie spolehlivě vystrnadí. Může se jednat například o nemoc, nebo rapidní zhoršení životních podmínek. A to je zcela zbytečné. Stačí jen vykročit, cesta se vzápětí otevře.

Naučte se postupovat jinak než doposud

Zmíněné zvyky, přesvědčení a dogmata fungují jako spolehlivé programy na úrovni podvědomí a v životě se to projevuje tak, že jednáte a volíte pod taktovkou těchto programů. Ale stačí si je navnímat, uvědomit a ve chvílích, kdy dochází k interakcím postupovat jinak než doposud. Tím se tyto programy anulují.

Je zbytečné zjišťovat, kde jsme k nim přišli. Ale je velmi důležité pracovat s nimi důsledně a zodpovědně. Tím si utváříme svoji krásnou budoucnost.