Sebevědomí: co opravdu znamená a jak se sebevědomý člověk projevuje?

21. 10. 2025 | Celostní medicína

Sebevědomí je pojem, který se často používá, ale málokdo mu skutečně rozumí. Mnozí si ho pletou s arogancí, egem nebo sebeprosazováním za každou cenu.

Sebevědomí nerovná se arogance

Mnoho lidí si plete sebevědomí s arogancí. Když někdo působí povýšeně nebo agresivně, bývá často označen za člověka s „velkým sebevědomím“. Ve skutečnosti je to ale omyl. Sebevědomí si lidé často mylně spojují s hrubostí, neúctou, povrchností nebo bezohledností.

Člověk, který se chová arogantně či agresivně, nebývá sebevědomý – naopak. Za jeho chováním se skrývá strach: strach z odmítnutí, ze selhání, z nedostatku či z vlastní nedostatečnosti. Takový člověk nemá zdravý vztah sám k sobě, a proto se snaží mít kontrolu nad okolím. Manipuluje, zastrašuje a útočí, jen aby zakryl svou nejistotu a obavy z toho, že by svět mohl fungovat jinak, než jak si přeje.

Nesebevědomí lidé mají tendenci útočit

Lidé s nedostatkem vnitřní síly často nezvládají situace, kdy se okolí zachová jinak, než očekávali. Reagují útokem – slovním, fyzickým či pouhým výrazem – protože v hloubi duše žijí ve strachu, že by mohli být napadeni oni sami. Útočí tedy dřív, než k čemukoli vůbec dojde.

Do tohoto stavu se může dostat každý, komu na ničem ani na nikom nezáleží. Včetně sebe samého. V dětství nebyl veden k tomu, aby se staral o své vnitřní prožívání, své myšlenky, emoce ani pocity. Nikdo ho neučil za ně nést odpovědnost. Pravděpodobně vyrůstal v prostředí, kde vnitřní svět člověka nebyl považován za hodnotu, a tak se tímto směrem nerozvíjel ani v dospělosti.

Postupně začal vnímat, že jeho život není naplněný:

• Svou realitu nemá rád – utváří ji z tvrdosti, arogance a násilí, které se mu pak znovu vrací od okolí.
• Občas se snaží od této bolesti utéct – sahá po alkoholu, marihuaně či jiných drogách. Každý návrat do střízlivého stavu je však těžší než ten předchozí.

Stále více odmítá sám sebe, své okolí i svůj život. Kritizuje, soudí a napadá ostatní, protože hluboko uvnitř cítí bezmoc a nespokojenost. Tento stav má k sebevědomí velmi daleko. Je jeho pravým opakem.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Žárlivost z pohledu čínské medicíny: Proč vzniká

Kdy vzniká skutečné sebevědomí

Skutečné sebevědomí se rodí ve chvíli, kdy člověk začne projevovat opravdový zájem o sebe. Když si začne všímat, jak se cítí, po čem skutečně touží, jak chce žít a co mu prospívá či naopak škodí.

Pokud k tomuto uvědomění dojde až v dospělosti, často následuje přechodné období narcismu. Člověka doslova pohltí nově objevený zájem o sebe samého – chce se poznávat, cítit, zkoumat a chápat jen sebe. Je to přirozený proces. Po letech vnitřního prázdna a zanedbávání vlastních potřeb se konečně setkává sám se sebou, a proto ho toto spojení zcela pohltí. Je to fáze doplňování chybějící pozornosti.

Teprve když se tato potřeba naplní, začne člověk znovu vnímat svět kolem sebe. Uvědomí si, že není na světě sám, a přirozeně v něm začne růst touha po vztazích, přátelství a vzájemnosti. Postupně začne chtít kultivovat své vnitřní prostředí – pečovat o svou duševní čistotu, hodnoty a vnitřní sílu.

Na cestě za sebevědomím člověk prochází různými situacemi

Na této cestě však prochází mnoha situacemi, v nichž se nevědomky zachová destruktivně. Právě díky nově nabytému propojení se sebou si to ale dokáže uvědomit a začne usilovat o změnu. Hledá poznání, moudrost a sílu. Začne si vážit i náročných životních situací, které většina lidí považuje za negativní – protože ví, že právě ony jsou nejlepším nástrojem pro růst.

Tím, jak člověk posiluje svou vnitřní sílu, zvládá postupně i těžší zkoušky s větší lehkostí. Každý krok v tomto procesu je projevem vědomí sebe sama – tedy pravého sebevědomí.

Jak se projevuje sebevědomý člověk

Skutečné sebevědomí stojí na pevných a kvalitních základech. Sebevědomý člověk je silná osobnost, ale svou sílu nepotřebuje předvádět. Ví o ní, a právě proto nemá potřebu ji dokazovat. Místo toho pozoruje dění kolem sebe, učí se z vlastních zkušeností i ze situací druhých a neustále se rozvíjí.

Buduje víru v sebe, v ostatní, v život i v samotný vesmír. Když upadne, zvedne se a pokračuje dál. Je laskavý, přátelský a jemný, ale zároveň není naivní ani lehkověrný. Umí důvěřovat, ale stejně tak si dokáže ověřovat, když cítí, že je to potřeba. Jeho klidem a pozitivním přístupem prostupuje každodenní práce na sobě. Díky ní dokáže rychle reagovat, rozhodovat se a měnit věci, když to okolnosti vyžadují.

Do stavu opravdového, vnitřně neotřesitelného sebevědomí se může dostat každý. Mnoho lidí se však mylně vydává cestou potlačení sebe sama. Snaží se své já „umrtvit“ ve jménu duchovního růstu. Takový přístup ale nemůže fungovat. Vědomí sebe sama se rodí z přijetí, ne z popření.

Aby člověk dospěl k pravému sebevědomí, musí si dovolit projít fází, které se mnozí obávají. Tedy obdobím hlubokého zájmu o sebe. Mnoho lidí má strach, že se tím stanou sobci. Jenže sobectví má úplně jiný základ (ale o tom v jiném článku).

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Cesta k vnitřnímu klidu: Jak překonat stres metodami celostní medicíny

Pomůžeme vám získat sebevědomí

Pokud si na cestu sami k sobě netroufáte, rádi vás celým procesem provedeme. Nejste na to sami!